sv. Cyril Jeruzalémský - Pátá mystagógická katechese

O liturgii

Odložte proto všechno, co je špatné, každou neupřímnost, přetvářku, závist a všechno pomlouvání; jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse. Vždyť “jste okusili, jak dobrý je Pán“.

K němu přistupujte, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

V Písmu o tom stojí: “Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“ Vám tedy, kteří věříte, je vzácný, ale těm, kdo nevěří, je to “kámen, který lidé při stavbě zavrhli, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem úrazu a skálou pádu“.

Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu. K tomu také byli určeni.

Vy však jste “rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví,“ abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste “lid Boží,“ žili jste bez milosrdenství ; teď však se jeho “milosrdenství na vás projevilo“.

(1 Petr 2, 1-10)

Příprava

1. Lidumilností Boží jste na předcházejících sezeních dostatečně slyšeli o křtu, pomazání a přijímání těla a krve Kristovy. Nyní je nutné přejít k dalším a dnes položit věnec duchovní stavbě, která vám prospívá.

2. Viděli jste tedy diákona jak dával mýt knězi, a presbyterům stojícím okolo Božího oltáře. Rozhodně nedával pro tělesnou špínu. Tak to není. Neboť na počátku, když jsme vstupovali do kostela, neměli jsme žádnou tělesnou špínu. Ale to mytí je symbol toho, že se máme očistit od všech hříchů a všeho protizákonného. Neboť jelikož ruce jsou symbolem činů, omýváme je tedy, abychom zajisté naznačili čistotu a bezúhonnost skutků. Neslyšel jsi blaženého Davida, když tě uváděl právě do tohoto tajemství a říkal: “Myji si v nevinnosti své ruce, Hospodine, a obstoupím oltář tvůj.“ Mytí rukou je tedy oproštění se od hříchů.

3. Potom volá diákon: “Vzájemně se přijměte a vzájemně se pozdravujte.“ Nechápej , že je to běžné políbení jako na tržišti od obyčejných přátel. To není takové, ale to políbení spojuje navzájem duše a zasnubuje je se zapomněním na veškeré zlo. Políbení je tak znamením spojení duší a zapuzením vzpomínek na veškeré zlo. Proto Kristus řekl: “Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“ Políbení je tedy smířením a proto svatým, jak někde blažený Pavel zvolal řka: “Pozdravujte se navzájem svatým políbením,“ a Petr, “Pozdravte se navzájem políbením lásky.“

Anafora

4. Potom volá kněz: Vzhůru srdce. Neboť opravdu v té strašné hodině je třeba mít srdce k Bohu a ne dolů k zemi a pozemským věcem. Mocně tedy velí kněz v té hodině opustit všechny pozemské myšlenky a starosti o dům a mít srdce v nebi k lidumilnému Bohu.

Na to odpovídáte: Máme je u Pána, tímto souhlasíce s tím vyznáváte. Avšak ať není přítomen nikdo takový, že by stál a říkal máme k Pánu a myšlenkou měl rozum u pozemských myšlenek. Neboť vždy je třeba vzpomínat na Boha. Neboť jestliže to není možné pro lidskou slabost, je třeba více o to usilovat v této hodině.

5. Potom říká kněz Vzdávejme díky Pánu. Neboť jsme skutečně povinni vzdávat díky, že nás nehodné pozval k tak velké milosti, že nepřátele usmířil, že je učinil hodné ducha synovství. Nato říkáte důstojné a spravedlivé. Neboť my, kteří vzdáváme díky, konáme dobrý a spravedlivý čin. On ne spravedlivě, ale více než spravedlivě činící, učinil pro nás dobro a učinil nás hodnými takových dober.

6. Potom vzpomínáme nebe, zemi, moře, slunce, měsíc, hvězdy, veškeré rozumné i nerozumné stvoření, viditelné i neviditelné, anděly, archanděly, mocnosti, panstva, knížectva, síly, trůny a cherubíny mnoha tváří, mocně říkající s Davidem, “Velebte se mnou Hospodina.“ Vzpomínáme i serafíny, které zřel v Duchu Svatém Izaiáš, stojící okolo trůnu Božího a dvěma křídly zakrývající si tvář, dvěma křídly nohy, dvěma křídly létající a říkající Svatý svatý svatý Pán zástupů. Vždyť proto říkáme tuto doxologii sdělenou serafíny, abychom se stali účastni hymnu s nadzemskými vojsky.

Epiklése

7. Potom, když jsme se posvětili těmito duchovními hymny, prosíme lidumilného Boha, aby seslal na předložené Svatého Ducha, aby učinil chléb tělem Kristovým a víno krví Kristovou. Neboť čeho se tkne Duch Svatý to je posvěceno a proměněno.

8. Po vykonání duchovní oběti, nekrvavé služby, nad touto smírnou obětí prosíme Boha za všeobecný pokoj církví, za dobré uspořádání světa, za vojska a spojence, za slabé, za utiskované a vůbec za všechny, kteří žádají o pomoc, přinášíme my všichni, kteří žádáme, tuto oběť.

9. Poté vzpomínáme i zesnulé, nejprve patriarchy, proroky, apoštoly a mučedníky, aby Bůh skrze jejich modlitby a přímluvy přijal naši prosbu. Poté i za zesnulé svaté otce a biskupy a vůbec za všechny, kteří zesnuli před námi, věříce, že největší prospěch bude duším, za které je prosba přinášena, když je předložena svatá a strašná oběť.

10. Chci vás přesvědčit příkladem. Vím, že mnozí říkají toto: Co prospívá duši, která se vzdálila od tohoto světa s hříchy nebo bez hříchů, když vzpomínáme při obětování? Neboť jestliže nějaký král vyhnal ty, kteří by ho osočovali a kdyby pak ti, kteří se od nich odlišují, upletli věnec a přinesli mu ho za ty v trestu, zda by jim nedal úlevu z trestu? Na ten samý způsob i my, přinášejíce mu prosby za zesnulé, i když by byli hříšní, nepleteme věnce, ale obětovaného Krista přinášíme za naše hříchy, smiřujíce si lidumilného Boha za ně i za nás.

Modlitba Páně

11. Dále potom říkáš tu modlitbu, kterou Spasitel předal svým vlastním učedníkům, když s čistým svědomím tituluje Boha Otcem, řekl: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Ó jaká veliká Boží lidumilnost. Těm kteří se od něho odchýlili a dostali se do největšího zla, daroval takové zapomenutí zla a přítomnost milosti, že ho mohou nazývat i Otcem. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Nebeskými by měli být i ti, kteří nosí obraz nebeského, v kterých Bůh přebývá a chodí.

12. Posvěť se jméno tvé. Boží jméno je svaté přirozeně, ať to říkáme, nebo neříkáme. Ježto však bývá znesvěcováno v hříšnících podle toho : “Kvůli vám je mé jméno ustavičně hanobeno národy,“ modlíme se, aby se v nás Boží jméno posvětilo. Ne, že by přecházelo z nesvatosti do svatosti, ale v nás se stává svatým, když se posvěcujeme a konáme hodné posvěcení.

13. Přijď království tvé. Pouze čistá duše může říci veřejně: Přijď království tvé. Neboť ten, kdo slyšel sv. Pavla, jak říká: “Hřích už dál nesmí kralovat ve vašem smrtelném těle,“ ale pouze čistým svým jednáním, myšlením a řečí je možno říkat Bohu: Přijď království tvé.

14. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Božští a blažení Boží andělé činí vůli Boží, jak řekl v žalmu David. “Blahoslavte Hospodina všichni andělé jeho, mocní silou, činící jeho slovo.“ Mocně tedy, když se modlíš, říkáš toto: Jako je u andělů tvá vůle, tak je i na zemi u mne, Vládče.

15. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Ten obvyklý chléb není vezdejší. Ale ten svatý chléb je vezdejší, určený pro bytí duše. Tento chléb nevchází do žaludku a není vyvrhován do záchodu,'“ ale rozděluje se do celého tvého ústrojí k užitku duše i těla. To dnes říká to co každodenně, jak řekl i sv. Pavel: “Dokud se říká dnes.“

16. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Máme mnoho hříchů, neboť hřešíme i slovem i myšlenkou a často činíme odsouzeníhodné . “A kdybychom řekli, že hřích nemáme, lžeme,“ jak říká Jan. A uzavíráme s Bohem dohodu, žádaje pokorně, aby nám prominul hříchy, jako i my bližním viny. Tedy když chápeme, za co dostáváme, nezapomínejme ani neodkládejme prominutí si navzájem. Křivdy nám vznikající jsou malé, nepatrné a dobře opominutelné. Avšak křivdy proti Bohu vznikající od nás jsou obrovské a jsou odprošeny pouze díky jeho lidumilnosti. Modli se tedy, abys sobě kvůli malým a nepatrným hříchům proti tobě, neuzavřel u Boha prominutí těžkých hříchů.

17. A neuveď nás v pokušení. Učil by nás Pán modlit se , kdybychom nebyli nijak pokoušeni? A jak jinde říká: “Muž, který není pokoušený, není osvědčený.“ A znovu: “Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách.“ Ale vejít v pokušení není být potopen pokušením. Neboť pokušení se podobá na příklad jakémusi rozvodněnému potoku nepřístupnému k přejití. Ti tedy, kteří se v pokušeních nepotápí, přecházejí, jsou jako nějací dobří plavci a nikterak nejsou jimi strženi. Ti naopak, kteří takoví nejsou, jsou potopeni. Tak ku příkladu jako Jidáš, který přišel v pokušení touhy po penězích, neprošel, ale potopený se utopil jak tělesně, tak i duchovně. Petr přišel v pokušení zapření, ale když vešel, nepotopil se, ale upřímně prošel a osvobodil se z pokušení.

Poslouchej dále jak jinde chór neporušených světců vzdává díky, že byl odejmut od pokušení: “Zkoušel jsi nás, Bože, rozžehl jsi nás, jako je rozžehnuto stříbro. Přivedl jsi nás do léčky. Naložil jsi soužení na naše záda. Vyzvedl jsi lidi na naše záda. Prošli jsme ohněm a vodou a vyvedl jsi nás k občerstvení.“ Vidíš je, jak se otevřeně radují, že prošli a neuvázli? A vyvedl jsi nás k občerstvení. Tento příchod k občerstvení je osvobození z pokušení.

18. Ale osvoboď nás od zlého. Jestliže by představovalo “neuveď nás v pokušení“ nijak nebýt pokoušen, neřekl by: ale osvoboď nás od zlého. Zlým pak je nepřátelský démon, od kterého si vyprošujeme být osvobozeni. Dále po dokončení modlitby říkáš Amen zpečeťující tím amen, což znamená staň se to vše, co je v Bohem naučené modlitbě.

Přijímání

19. Potom říká kněz Svaté svatým. Svaté předložené , které přijaly sestoupení Ducha Svatého; svatí i my, když jsme byli uznáni za hodné Ducha Svatého. Svaté tedy příslušné svatým. Dále říkáte Jeden svatý, jeden Pán, Ježíš Kristus. Neboť opravdu jeden svatý, přirozeně svatý. Neboť my, pokud svatí, nejsme přirozeně, ale podílením se, askezí a modlitbou.

20. Potom slyšíte žalmistu, který vás vybízí Božím nápěvem k účasti na svatých tajinách a říká Okuste a vizte, že Pán je dobrý. Nepovolujte soud tělesnému hrdlu, ale nepochybné víře. Okoušející okuste ne chléb a víno, ale antitypos těla a krve Krista.

21. Přicházejíce , nepřistupuj s plody natažených rukou, ani s roztaženými prsty, ale když jsi učinil levou trůn pravé , že bude moci přijmout Krále, a když jsi vyhloubil dlaň pravé , aby přijala tělo Kristovo, řekni amen. Nyní, když jsi opatrně posvětil oči dotekem svatého těla, přijmi, dávaje pozor, abys z něho něco nepromrhal. Neboť co bys promrhal, to bys pocítil jako ztrátu na vlastním údu. Řekni mi, když by ti někdo dal kousky zlata, nedržel bys s veškerou opatrností, dávaje pozor, abys něco z nich nepromrhal a neztratil? Nebudeš tedy dávat s co největší opatrností pozor na to, co je drahocennější, než zlato a drahé kamení, aby drobek neupadl?

22. Dále potom, co jsi se zúčastnil těla Kristova, přistup i ke kalichu krve, nenatahuje ruku, ale sehnutý a způsobem klanění a úcty, říkaje amen, posvěť se, příjímaje i z krve Kristovy. Dokud je vlhkost přítomna na tvých rtech, dotýkaje se rukama, posvěť oči, čelo i ostatní smysly. Dále počkej na modlitbu, vzdáváš díky Bohu, který tě učinil hodným takových tajemství.

23. Tato podání podržte neposkvrněná a sebe opatrujte bez úhony. Neodlučujte se od účasti , abyste sobě skrze potřísnění hříchy nevyrvali tato posvátná a duchovní tajemství.

Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte neposkvrněné a neporušené tělo, duši i ducha pro příchod našeho Pána Ježíše Krista,“ jemu sláva na věky věkův. Amen.

Zdroj: Refugium Velehrad-Roma s.r.o., Velehrad, 1997