Jednota církve je věcí Božího plánu

24.10.2014 16:24

Kázání svatého otce Františka

 

Každý křesťan je povolán pracovat pro jednotu církve. Tuto pobídku dnes vyslovil papež František během kázání při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Svatý otec připomněl , že je nezbytné nechat se přitom vést Duchem svatým, který v odlišnostech lidí vytváří jednotu církve.

„Já, vězněný pro pána, vás povzbuzuji: snažte se v církvi zachovávat jednotu“ – na slovech apoštola Pavla z listu Efesanům (4,1-6) rozvinul papež František svoji dnešní homilii. „Vytvářet jednotu církve – poznamenal – je práce církve a každého křesťana v průběhu dějin. Když mluví o církvi apoštol Petr, zmiňuje chrám učiněný z živých kamenů, jimiž jsme my. To je opak onoho chrámu pýchy, kterým byla Babylonská věž. Ten první chrám, konstatoval papež, přináší jednotu, ten druhý je symbolem nejednoty, nedorozumění a různosti jazyků.“

Vytvářet jednotu církve, budovat církev, tento chrám, tuto jednotu církve, je úkolem každého křesťana, každého z nás. Když se má postavit nějaký chrám, nějaký palác, hledá se vhodný stavební pozemek. První věcí jsou potom základy, úhelný kámen, jak praví Bible. A úhelným kamenem církve je Ježíš, úhelným kamenem jednoty církve je Ježíšova modlitba při Poslední večeři: „Ať jsou jedno!“ (srov. Jan 17,21). To je ta síla!

Ježíš, pokračoval papež, „je kámen, na kterém stavíme jednotu církve. Bez Něho to nelze. Není jednoty bez Ježíše Krista v základech. On je naše jistota. Kdo však tuto jednotu vytváří? – ptal se dále František a odpovídal: „Je to dílo Ducha svatého. Ten jediný je schopen tvořit jednotu církve. A proto jej Ježíš poslal, aby církev rostla, sílila a byla jedna. A Duch tvoří jednotu církve v různosti národů, kultur a lidí. Jak tedy budovat tento chrám? – ptal se znovu. Když o tom mluvil apoštol Petr – pokračoval papež – řekl, že jsme živé kameny této budovy. Svatý Pavel nám radí, abychom spíše než kameny, byli křehkými cihlami. Apoštol Pavel radí stavět tuto jednotu na tom, co je z lidského hlediska slabé.“

Pokora, něha, velkodušnost – jsou slabé, protože se zdá, že pokora je k ničemu, něha a mírnost také neposlouží a stejně velkodušnost, tedy otevřenost vůči všem a široké srdce... A potom sv. Pavel říká: »Snášejte se navzájem v lásce« (Ef 4,2). Snášejte se v lásce, tedy mějte srdce... zachovávejte jednotu. V tomto chrámu se stáváme pevnými kameny tím víc, čím slabší se stáváme těmito ctnostmi pokory, velkodušnosti, něhy a mírnosti.

„Stejnou cestou – řekl dále papež – se ubíral Ježíš, který se činil slabým až ke kříži, a stal se mocným! Tak si musíme počínat i my: Pýcha a domýšlivost nejsou k ničemu. Když se staví, je zapotřebí, aby architekt udělal plán. A co je plánem jednoty církve?“ – ptal se Svatý otec:

Naděje, k níž jsme byli povoláni: naděje, že jdeme k Pánu, naděje, že žijeme v živé církvi, učiněné z živých kamenů mocí Ducha svatého. Pouze podle plánu naděje se můžeme ubírat vpřed k jednotě církve. Byli jsme povoláni k obrovské naději. Jděme tam! Ale v síle, kterou nám dává Ježíšova modlitba za jednotu; s poddajností Duchu svatému, který je s to udělat z cihel živé kameny, a nadějí, že najdeme Pána, který nás povolal, že Jej najdeme, až přijde plnost časů.

 

zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20989